Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pG#ostý si tiše předčítám,
v lavici psFmaný vzkazy, který znám,
kBmolik slov, co vrD#yto je tam
tCmuší už skoro vybledlFmou,Fm/D# 
kdC#yž si čtu, divnej pG#ocit mám,
Bmemýšlím, jak ta lD#éta jdou.
R:TG#ěch knížek čtC#ených pG#od lavicíC#,
tG#ěch kaněk v sC#ešitě a kG#olemC#,
G#a místo vzC7orců v pFmočetniciC# 
nBmapsáno "Školo, sbD#ohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lBmaviciD# tužkou popsanG#ouG#maj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: